Je mi na blití

Dnes jsem měl to obrovské štěstí shlédnout pořad České televize "Pošta pro tebe" a musím konstatovat, že větší debilitu jsem již dlouho neviděl. Opravdu se mi snaží někdo tam nahoře říci, že už se i veřejnoprávní televizní stanice pomalu ale jistě zvedají ze židlí dobrého vkusu a odebírají se směrem do hajzlu? Kde jsou ty časy, kdy geniální Česká soda drtila trapňoučké Tele-Tele? Takových příkladů jsou samozřejmě spousty. A teď tohle! Vyberme si co největšího uslzeného idiota a šup s ním před kameru! Přidáme trochu toho patosu, pár mollových akordů na klavír taky nic nezkazí, zamícháme, protřepeme a vznikne nám z toho co? Pošta pro tebe. Já prostě snad ani nedokážu uvěřit, že by to celé nebylo nahrané! Jistě můžete namítnout, že tento pořad je... aspoň funkční, že to celé je k něčemu. Ale zároveň mi i upřímně odpovězte - je normální, aby člověk chodil s tak intimní záležitostí, jako je ku příkladu setkání s otcem po dvaceti letech, do televize? Jsou i jiné možnosti? Není to náhodou vlastně nic jiného než sprostá hrabivost - něco jako somrák na vlakáči, co vám vypráví své srdceryvné story a hraje vám na city? No, vidíte; a ke všemu jsem teď zjistil, že mám v klávesnici bramborovou kaši. Jsem fakt nasranej.