13. prosince 2007
Třikrát sláva dnešní konzumní společnosti!
Tato skutečnost má za následek:
1. Právě v tento moment kakám a zároveň jsem online.
2. Možná začnu psát víc článků (ale moc tomu nevěřím).
24. listopadu 2007
Pro mé drahé
5. října 2007
Pukejte závistí!
3. října 2007
Den první – Cesta
Den první – Cesta
Posádka: jádro samozřejmě tvořím já, dále pak kormidelník Kamil a anti-navigátor Soky
Toto je první záznam z lodního deníku kapitána Hanse von Judenberga. Za sychravého a nevlídného počasí se pokoušíme s rozbřeskem slunné koule nalodit na druhý koráb a vyrazit na širé pláně českých dálnic. Vybaveni jen touhou v srdci – tou věčnou zákeřnou intrikářkou a sladkou svůdkyní nás ošlehaných a rumem nasáklých mořských vlků. Jo, a taky řízkama. Po snězení jejich valné části k snídani všichni zároveň usuzujeme (zřejmě tu hrála značnou roli telepatie), že to asi nebude tak docela dobrej nápad a vyrazíme radši až kolem poledne. Zalézám zpátky do postele a snažím se dospat včerejší loučení s pevninou.
Kolem čtvrté odpolední konečně vyrážíme. Co bych vám povídal? Cesta to byla poměrně nezáživná a zdlouhavá. Z něčeho takového drámo opravdu nevykouzlím a to vás, milí čtenáři, lakuji imrvére. Osvěžením byly jen občasné nikotinové přestávky na benzínkách. Později se tím opravdovým melandžovým zabíječem času mohla stát spásná idea "nu, ožerme se, chlapci!" Na benzíně se tedy se Sokym vybavujeme několika kuželkami zlatavého moku a lidumil Kamil naše snažení podporuje věnováním lahvinky Slivovice-Božkov. Plán se však nezdařil. Po pivu se nám chce jen neustále čůrat a po pouhém přičichnutí k slívce se skoro i loučíme s řízky. Na Tondovu chatu, která se má po dalších několik dní stát naším domovem dorážíme lehce zpruzelí. Ale jen lehce, protože téměř před cílem jsem rozveselil posádku vozu stylovým odehnáním do cesty vlezlého srnečka (prostě jsem na něj začal z okýnka strašně řvát), no, a pak Hubert. Jó, kdepak ten Hubert.
(pokračování příště)