13. prosince 2007

Třikrát sláva dnešní konzumní společnosti!

Dobré dopoledne vespolek! Představte si, co se událo! Nebo spíš stalo. Nebo spíš připojilo. Konečně už i do našeho pražského bytečku dorazil onen výdobytek moderní technologie. Ano, vážení. Nemám na mysli nic jiného než ono zázračné wéwéwé. Ale ne jen tak obyčejně zázračné! Bezkabílkaté! Všeobjímající, hřejivě léčivé a jsoucnem i nejsoucnem prostupující bezkabílkaté wéwéwé.

Tato skutečnost má za následek:

1. Právě v tento moment kakám a zároveň jsem online.
2. Možná začnu psát víc článků (ale moc tomu nevěřím).

24. listopadu 2007

Pozdrav...

... pro mou krásku :)

Pro mé drahé

To abyste věděli, že ještě žiju a že jsem nezapomněl heslo. Nebojte, zase něco brzy bude. A až to bude, tak to bude tak moc, jako ještě nikdy nic nebylo. Tak to bude. A to jako nekecám. A to teprve bude! To bude tak, že z toho budete koukat. Tak si počkejte :)

5. října 2007

Pukejte závistí!

To by člověk nevěřil, na jaké poklady může narazit, když se prohrabává samotnou historií. Plakát nejlepšího herce všech dob putuje rovnou do nového pražského bytečku.

3. října 2007

Den první – Cesta

Po delší době zase áááhoj! No, nedivte se. Nebyla inspirace. Nebyl čas. A nebyly ani prachy. Kdyby mi za nějaký ten článeček někdo něco poslal, hned by to šlo rychleji. Bonbóny. Perníčky. Dětský olejíček. Šlupky od medu. Nezávazný sex. Beru všechno. To však neznamená, že se za ten bohapustě proflákaný čas neudála celá řádka více či méně (spíš méně) zajímavých událostí. Třeba Expedice Slovensko. Takže se pohodlně opřete do svých arci-měkkých a pohodlných sóf (vím, že je máte, protože jste zmlsané dětičky zavatěnejch oligarchů) a poslechněte si skromné vyprávění vašeho pohádkového dědečka.

Den první – Cesta
Posádka: jádro samozřejmě tvořím já, dále pak kormidelník Kamil a anti-navigátor Soky

Toto je první záznam z lodního deníku kapitána Hanse von Judenberga. Za sychravého a nevlídného počasí se pokoušíme s rozbřeskem slunné koule nalodit na druhý koráb a vyrazit na širé pláně českých dálnic. Vybaveni jen touhou v srdci – tou věčnou zákeřnou intrikářkou a sladkou svůdkyní nás ošlehaných a rumem nasáklých mořských vlků. Jo, a taky řízkama. Po snězení jejich valné části k snídani všichni zároveň usuzujeme (zřejmě tu hrála značnou roli telepatie), že to asi nebude tak docela dobrej nápad a vyrazíme radši až kolem poledne. Zalézám zpátky do postele a snažím se dospat včerejší loučení s pevninou.
Kolem čtvrté odpolední konečně vyrážíme. Co bych vám povídal? Cesta to byla poměrně nezáživná a zdlouhavá. Z něčeho takového drámo opravdu nevykouzlím a to vás, milí čtenáři, lakuji imrvére. Osvěžením byly jen občasné nikotinové přestávky na benzínkách. Později se tím opravdovým melandžovým zabíječem času mohla stát spásná idea "nu, ožerme se, chlapci!" Na benzíně se tedy se Sokym vybavujeme několika kuželkami zlatavého moku a lidumil Kamil naše snažení podporuje věnováním lahvinky Slivovice-Božkov. Plán se však nezdařil. Po pivu se nám chce jen neustále čůrat a po pouhém přičichnutí k slívce se skoro i loučíme s řízky. Na Tondovu chatu, která se má po dalších několik dní stát naším domovem dorážíme lehce zpruzelí. Ale jen lehce, protože téměř před cílem jsem rozveselil posádku vozu stylovým odehnáním do cesty vlezlého srnečka (prostě jsem na něj začal z okýnka strašně řvát), no, a pak Hubert. Jó, kdepak ten Hubert.

(pokračování příště)



18. září 2007

Expedice Slovensko se neúprosně blíží

13:49 středoevropského času. V 15:00 musím být nastartovaný před barákem. Jsem ještě ve spacím úboru a přede mnou leží cár dosud nepopsaného papíru, na který se chystám napsat seznam věcí, které zapomenu. Zatím se bavím tím, že si se Sokym posíláme po icq odkazy na oldschool pecky od Maidnů, Ejsíček, atd. Soky už má zabaleno. Zrádce. Nervozita se nedostavuje. To jsem celý já. Určitě zapomenu kartáček.

Zamačkávám slzy

Ták jo. Dneska jedu s bandou na Slovensko. Vůbec nikdo mi nevěří, že tam budeme dělat něco jiného, než se utápět v litrech al-kahalu. Však já jim ukážu. Teď už ale musím končit, protože potřebuju ještě skočit do krámu pro nějakej chlast. Mějte se tu krásně, za týden mě tu máte zas. A třeba o naší expedici i něco napíšu, ok? Tak se na mě nezlobte. Mám vás rád.